stále (a znova) žiju! a proč si myslím, že má smysl psát blogy


Je to úplně strašně divný, že až teď, po tolika a tolika měsících volna, jsem došla k tomu, že nejsem úplně nehorázně unavená, přehlcená prací, mimo domov, bez internetu nebo v jinak indisponované situaci a prostě PÍŠU.
A abych taky uvedla na pravou míru, co jsem mezitím dělala. Studium architektury v Barceloně jsem úspěšně ukončila v červenci a pak jsem se z toho dva až tři měsíce vzpamatovávala. Fyzicky unavená jsem byla třeba měsíc, ale psychicky mě to nechalo úplně jak pomeranč, který projde odšťavňovačem, takže jsem si prostě nařídila pohodu. Svojí základnu jsem přesunula zpátky do Prahy (jupí!) a povolila si všechny ty výlety, na které jsem kvůli škole neměla čas, energii ani finance. Začala jsem pracovat a relativně často navštěvovat babičky (nebo babičky mne). A protože člověk je bytost vrtošivá, tak už zas nikam jezdit nechci a naopak se těším, kde se s láskou usadíme. Jen teda zbytek toho životního plánu ještě nemám úplně domyšlený, ale jak tak zjišťuji, to nemá kde kdo.

Jako mnoho jiných přede mnou jsem si dlouho říkala, jestli v blogu má vůbec cenu pokračovat a vzhledem k tomu, že mě tu vidíte, asi tušíte, k jakému jsem došla závěru. Po exodu celé blogosféry na Instagram teď tak nějak zjišťuji, že mi to tu chybělo. Zaprvé, nejsem limitovaná žádným počtem slov, což při mém stylu psaní je občas oříšek. Zadruhé, tyhle články se objeví všem, kdo si je chtějí přečíst a nejen těm nad kým se smilují algoritmičtí bohové. A hlavně: je to tu prostě moje. Dělá mi to radost, opět v podstatě odpovídá název (jsem nejčastěji v Praze a občas si na sebe nějaký ten podpateček vezmu!) a to psaní, to vždycky byla moje srdcovka.

Kromě toho, teď když na to už opět mám o něco více času, mě zase začalo bavit oblékání. To mi dělá fakt velkou radost, moci někdy ráno (někdy až odpoledne) popřemýšlet, co si na sebe ten den vezmu a taky že za ta léta jsem toho už nastřádala tolik, že třeba teď zrovna nemám chuť koupit si vůbec nic kromě posledně brýlí od Gucciho a taky by to chtělo novou kabelku. Jinak jsem ale zjistila že "fashion" móda jako taková už jde mimo mě a opravdu už nedokážu říct, co bylo v poslední kolekci Prady (zato doteď vzpomínám a áchám nad poslední Haute Couture od Valentina- ta mi úplně vdechla život a co teprve ty barvy!), ale co mě na módě nejvíc baví jsou její historie, technické postupy, materiály, barvy, provedení, když zjistím, jak se něčemu správně říká (posledně jsem objevila paspulku), občas moct vidět něco jedinečného (výstava Diora v Paříži byla úplný vizuální orgazmus) nebo si na to i sáhnout (Riedlovy knoflíčky z 30. let na blešáku). Jelikož si myslím, že takových co máme rádi kvalitu, milujeme řemeslnost (ale nemůžeme si ji ještě dovolit) je víc, tak hlásím návrat a můžeme nad tím slintat společně! Kromě toho snad občas sepíšu i něco smysluplnějšího, ač se vždy ráda podělím o svůj poslední úlovek (pro chlapy to nekupuji ;). Doufám, že jste se těch 12 dlouhých měsíců měli krásně. Opravdu ráda vás tu znovu vidím.💓

& Other Stories tričko a kalhoty, Uterqüe boty, A.P.C. kabelka a Gucci brýle

ciao italia! milano & lago di garda photo diary


Please show me a Czech person who doesn't like Italy! I have to say I looove Italy, whether it is for their culture, architecture, proximity to my own country, food 🍕🍝(!!!) and the language is just amazing. I was lucky enough to go on a road trip to Italy with my family last summer. We went through Milano and Lago di Garda, where we visited the old town of Sirmione and Riva del Garda. just thinking about it make me want to visit Italy again- the first places on my list are occupied by Cinque Terra, Tuscany & Lago di Como. Hope you enjoy these pictures as much as I do, they remind me of hot summers and make me want to travel again. I also got hungry so we're going for pizza tonight- not breaking character tonight 😉 Happy Sunday!

Ukažte mi Čecha, který nemiluje Itálii! Sama musím říct, že Itálii naprosto zbožňuji, ať je to pro její kulturu, architekturu, historii, blízkost k nám, jídlo 🍕🍝 (!!!) i jazyk, který mým uším zní jako rajská hudba. Měla jsem to veliké štěstí, že minulé léto se moje rodina rozhodla udělat právě road trip po Itálii. Projeli jsme Miláno a Lago di Garda, kde jsme navštívili staré město lázeňské město Sirmione a Riva del Garda. Doufám, že se vám fotografie budou líbit stejně jako mně, jen jejich prohlížení ve mně vyvolalo chuť se na Apeninský poloostrov ihned vrátit. Taky jsem mezitím dostala hlad, takže už se moc těším na tu pizzu, co si dnes večer tématicky půjdeme dát 😉 Krásný zbytek neděle!

for a more responsible 2017


Kdysi jsem někde četla, že se v lidském těle za sedm let vymění všechny buňky. Vzhledem k tomu, že ve Španělsku žiji už 6 let, tak by to vysvětlovalo, proč všude chodím a všechno dělám pozdě, protože moje buňky už jsou v podstatě místní. Takže vítací článek roku píšu až tři týdny později a na článek TOP 10 roku 2016 se zřejmě můžete těšit opět v říjnu (loňský najdete zde)

Kvůli všeobecné blogové hibernaci jsem také trošku línější než obvykle, protože mě prostě nic nepostrkuje být lepší než všichni ostatní- kromě toho jsem taky docela sama spokojená s tím, jak věci jsou a nemám potřebu to nikde vytrubovat (samozřejmě kecám, všechno super v mém životě hned letí na Instagram).
Co mám letos v plánu: cíl numero uno je dodělat diplomku, vydat se na cestu kolem světa, pořídit si nový foťák a konečně začít cvičit (to víte, pětadvacítka se blíží a pán Newton měl s gravitací pravdu a pan Charles také- nejspíš v čím dál teplejším prostředí, protože můj tělesný objem se neustále zvětšuje) (že mám dvě minuty od domu skvělou pizzerii na to vůbec nemá vliv) (je neděle večer a tento týden jsem necvičila ani jednou).
Kromě toho taky mám v plánu něco, co zní strašně, strašně cool: uvědomělost a zodpovědnost. Čím dál více si totiž uvědomuji, že tahle planeta není zadarmo a v podstatě všechny naše činy mají své následky. Věděli jste třeba, že Země vyčerpala veškeré své obnovitelné zdroje už v srpnu, a teď v podstatě žijeme na dluh?  
Je mi jasné, že ne vše mohu ovlivnit a že většinu mé uhlíkové stopy na zemi bohužel zanechává cestovaní (žít v zahraničí ekologické asi jako těžba černého uhlí), ale heleďte nejde jen o ten uhlík, ale celkově se pokusit neškodit víc než je potřeba. A jde to i tak, aniž by člověk zhippíkovatěl.


-         1.  Zaprvé chci více nakupovat z druhé ruky. 👯 Vždycky jsem na second handy měla smůlu a nikdy tam nic moc nenašla, kromě toho to chce opravdu hodně času na to se v nich hrabat a ten já většinou nemám. Řešením jsou skvělé obchody jako například Girl Next Door (odkud mám sako z tohoto příspěvku) nebo Win Win, které mají plno upcyklovaných kousků. V jednadvacátem století také existují internety, kde sa dají najít skvělé kousky od vašich oblíbených značek. U nás sleduji Vinted, ve Španělsku pak Chicfy nebo Wallapop. Občas to chce sice hledat dost naslepo, ale nacházím tam průběžně skvělé věci. A taky se tam těch svých zbavuji, což mě přivádí k bodu číslo 2..
2.  Recyklace! ♻ Už ani ponožku do koše nevyhodím. Možností recyklace oblečení je mnoho: buď znovu využít v domácnosti (nekvalitní trička jako doslovný hadr), darovat někomu ze známých, hodit na internet nebo do specializovaných obchodů (v Girl Next Door najedete i pár kousků ode mě), vyhodit do kontejnerů na oblečení (odkud se buď zrecyklují nebo pošlou dále do oběhu), darovat můžete kabát, nebo můžete využít slev, které dávají různé obchody, za to, že jim staré textilie přinesete. Ve Španělsku dává H&M slevu 5€ na nákupy nad 30€ za každou přinesenou tašku, & Other Stories vám dá voucher na 10% slevu na příští nákup za každou přinesenou tašku, kontejnery na recyklaci jsou zde i v Zaře a nebo Mac vám daruje rtěnku za recyklaci šesti jejich prázdných obalů. Ač většina těchto společností má v udržitelnosti jistě velké rezervy, lepší nějaký pokrok než žádný pokrok!
K tomu mě ještě napadá, že ti z vás, co používají systém Nespresso teď mohou využít sběru kapslí přímo v jejich centrech. Jelikož jsou hliníkové, tak se recyklují jedna báseň, což byla doteď na Nespresso jedna z nějvětších výtek. #ecofashioncoffee
3.  Go local! 🚲 Jelikož doprava je jedno z nejvíc znečišťujících odvětví na světě, tak mi přijde logické co nejvíce nakupovat lokálně. U jídla to obzvlášť ve Španělsku jde docela snadno, ale u oblečení jsem zcela upřímně na míle pozadu.
-        4.  Nenakupovat blbosti. 🚫 Blbost je pro mě něco, co použiji jednou a pak to vyhodím. U oblečení se mi nestává, že by něco zůstalo ve skříni viset s visačkou a snažím se vše nosit a přemýšlet už při nákupu, což musím říct, že se mi daří. Na co mi ale bude tísící pidi igelitka na gumičky do vlasů? 50% dnes vyráběného plastu se použije jen jednou (zdroj- moje pamět, která to zase někde četla). Takže nevyhodím ani jeden mikroteňák, ani si nebudu kupovat kafe do těch krásných papírových kelímků, které se sice hodí na fotky, ale rozložitelné a recyklovatelné asi jako ta růžová paruka, co jste si loni koupili na karneval (nic vám nevyčítám, mně doma už tři roky leží pastová ruka, kterou jsem měla ke kostýmu Wednesday Adams).
-       5.   Lépe se starat o své věci, aby déle vydržely.🚿 Nebýt líná prát věci v ruce a konečně si chci nechat opravit pár prochozených párů bot. Více tipů na údržbu šatníku bude v jednom z příštích článků (takže někdy v květnu, jajajaja- to je hahaha zdejším způsobem 😉)

Na podobné téma se mi také moc líbil tento článek od Martiny. Letošek už teď vypadá přinejmenším zajímavě a vypadá to, že témat a dilemat k řešení budeme mít více než dost. Tak snad to nejen přežijeme, ale i se posuneme dál. Pokud vás napadají nějaké další super eko hippísácké tipy, určitě se se mnou o ně podělte v komentářích!


Sako Lanvin x H&M from Girl Next Door, Levi's Jeans, Cos sweater, APC bag & Uterqüe shoes